Nechť promlouvá srdce

NSP

Milí hudební přátelé,

BOHEMIACHOR v letošním roce čeká krásná naplňující práce na projektu „Nechť promlouvá srdce“, na který bychom vás tímto rádi pozvali.

Navázali jsme spolupráci s Hradišťanem a Jiřím Pavlicou a řádem milosrdných bratří, ze které vzejde mnoho krásné společné hudby a hned tři koncerty.

Ke slyšení bude jednak současný duchovní repertoár Bohemiachoru (včetně pravoslavných zpěvů a mimořádné skladby Messages autorů R. Treece a B. McFerrina), jednak výběr hradišťanského repertoáru, zčásti nastudovaný ve společném provedení.

Opravdovou perlou projektu bude skladba, kterou Jiří Pavlica napíše speciálně k této příležitosti – bude propojením všech tří zúčastněných stran a vyjde z dramaturgické osy projektu Tělo – Duše – Světlo, jež vychází z myšlenek sv. Jana od Boha, zakladatele řádu.

A kde nás můžete navštívit?

13. 8. 2016 v kostele Sv. Ducha na Starém Městě u Uherského Hradiště
Na koncertě vystoupí samotný Bohemiachor, ale dočkáte se řady skladeb z repertoáru Hradišťanu a v předpremiéře bude uvedena i zmíněná novinka z pera Jiřího Pavlici.
Vstupné na tento koncert je dobrovolné.

8. 10. 2016 v Městském divadle v Jablonci nad Nisou
Na koncertě spojí síly Bohemiachor a Hradišťan s Jiřím Pavlicou. Koncert bude složen ze samostatných bloků obou těles i ze společně provedených skladeb, včetně premiéry nové skladby.
Vstupné ve dvou cenových kategoriích 390 Kč a 350 Kč je možné rezervovat na webu www.evstupenka.cz.

22. 10. 2016 v kostele sv. Šimona a Judy v Praze
Vyvrcholení celého projektu proběhne ve spolupráci s řádem milosrdných bratří u příležitosti předání Ceny Celestýna Opitze, kterou řád každoročně uděluje za příkladnou péči o bližní.
I zde se vám oba soubory představí zvlášť i ve společné produkci. Navíc zde proběhne pražská premiéra nové skladby. Koncert bude v přímém přenosu přenášen TV Noe.
Pro velký zájem jsme se rozhodli přidat odpolední představení se stejným (možná i bohatším) hudebním programem, ale samozřejmě bez předávání ceny Celestýna Opitze a bez televizního přenosu. Vstupenky na odpolední koncert můžete zakoupit kliknutím na následující tlačítko.

My se z tohoto krásného a výjimečného projektu radujeme již nyní a těšíme se na krásné zážitky. Přijďte se radovat a těšit s námi!

Volná místa v Bohemiachoru!

Vážení zpěváci, zvláště ti nadšeného a veselého druhu,

smíšený pěvecký sbor Bohemiachor, velmi zábavná a dobře zpívající partička lidí z celé naší země, která se setkává několikrát za rok, hledá posily.

Jsme velký sbor (v ideálním stavu čítáme 8×8 hlasů), ale pokud už jste někdy zpívali ve sboru, pak víte, že tenorů není nikdy dost. Zatím je trochu místa v 1. i 2. tenoru, proto máte-li hlas podobného ražení, chuť pustit se s námi do práce a třeba i jiné kladné vlastnosti, neváhejte a pište, dozvíte se víc.

Co je ale neobvyklé, uvolnilo se nám místo i v 1. altu – a každý zkušenější zpěvák ví, jaká je to vzácnost.
I pro tyto zájemkyně tedy platí, pište a neváhejte. Kdo dřív přijde…znáte to.

Napsali o nás

staremesto-clanekV novinách Starého Města o nás vyšel moc pěkný článek, doporučujeme!

Zveme na zimní koncert v Praze!

plakat_praha_2016

Bohemiachor zpíval na březích Gardy

Bohemiachor v Rivě
Bohemiachor si letos nadělil spolupráci s Jurijem Galatenkem a účast na sborové soutěži In… Canto sul Garda v italské Rivě. Riva je krásné výletní městečko na severu jezera Garda, ráje surfařů a plachtařů a pro ony říjnové dny se stalo rájem i pro sborové zpěváky. Bohemiachor zastupoval Českou republiku spolu s pražským dětským sborem Petrklíč a společně kráčeli v čele úvodního festivalového průvodu za zpěvu písní známých spíše ze školních výletů. Nicméně jsme nebyli nejvýstřednějším tělesem, protože nás hravě strčil do kapsy švédský mužský sbor Västgöta Nations Manskör Korgossarna, sestávající převážně z odrostlých chlapců, navlečených do fraků, umělých vyznamenání a čepic se štítkem. Seveřané byli vůbec hojně zastoupeni, velmi příjemné bylo působení norského smíšeného sboru Strindheim Blandakor, se kterým jsme měli společný přátelský koncert. Pod naším vlivem spíše zábavného než uměleckého pojetí se i oni odvázali a prožili jsme na vystoupení krásné chvíle. I na malý výlet došlo, ale hlavně jsme tam byli kvůli soutěži.
Soutěžní repertoár sestával z pravoslavného Otčenáše Alfreda Schnittkeho, což byla voda na Jurijovu pravoslavnou duši a barevnost Bohemiachoru, pak z povinné části starší hudby, kterou zastoupil Lotti (Crucifixus) a Lasso (Aurora lucis rutilat). Současnou tvorbu pak vedl náš nejnovější kmenový sbormistr Vít Novotný, který sáhl po nelehké novince Rogera Treece s názvem Messages, ve které se autorsky obtiskl i Bobby McFerrin. Výsledkem našeho vystoupení byl zisk zlatého pásma a mnoho oceňujících slov diváků, ostatních sboristů i odborníků. Petrklíč, soutěžící ve více kategoriích, získal ocenění několik. Absolutním vítězem se stal švédský sbor, a to právem, protože krom mírně recesistického přístupu vynikal i dobrou technikou a mohutným zvukem. Krom něj mimořádně zaujalo polské dívčí kvarteto BeFour Female Vocal Quartet, strhující muzikalitou i absolutní jistotou. Nicméně největší ohlas u nás měl zvláštní sboreček Family Singers z Maďarska, sestávající z členů jediné rodiny. Nebyli hudebně dokonalí, ale zpívali s nebývalou chutí a citem, využívajíce svých nejlepších členů jako sólistů. S nimi si Bohemiachor uspořádal i neplánované vystoupení v přístavu městečka, kdy se oba sbory častovaly na střídačku různými kousky, až nakonec splynuly v jedno. Toto těleso si pak krátce zadirigoval i zdánlivě náhodný kolemjdoucí s batůžkem, z něhož se vyklubal zakladatel Bohemiachoru Jan Staněk, který se přijel na soutěž podívat.
Radost, kterou si Bohemiachor přivezl z vlahého pobřeží a milé vzpomínky na Maďary, Nory, Dány, Švédy a Italy jsou pro sbor stejně cenným ziskem jako získané zlato.

Leem k Ostravakum

2015_2015-04-24+BCH+Ostrava_IMGP3223.JPG.smallDo Ostravy jsme jeli hromadně vlakem, což byla nevídaná akce, díky Vojtovi Roupovi i celkem levná (v penězích) a díky bohemáčské invenci nikterak levná nebyla (co do vyznění). Leo není na podobné hrátky moc stavěnej, jejich představa se tříštila s tou naší. Jejich cestující si spořádaně sednou a spořádaně spořádají všechno, co jim stewardi pořád nabízejí, přinášejí a kasírují, ale nikde se necourají, nepostávají, nesedají na opěrky, projdou jen za nejnutnější tělesnou potřebou . . Nakonec kompromis: ano, sedli jsme na určená místa a občas si něco objednali. Ale občas někde vznikl hrozen přetékající do uličky, protože jsme si chtěli POPOVÍDAT. A potom popovídat ještě s TÁMHLE TĚMA. Ano, nepolepili jsme okna plakátky ani písmeny B-O-H-E-M-I-A-C-H-O-R, ale nástup frakce v Pardubicích vítal vlak velkým transparentem a naopak byl uvítán válečnickým tancem pod totemovým červeným vlajkobanerem. A cestou zpátky jsme nevybalili basu, ale jenom kytaru a půlku cesty zpívali a zpívali . . . Za odměnu nás Leo dovezl docela rychle a pohodlně do města kultury a brownfieldů. U tramvaje nás čekal sám Jurij, ve škole nás čekali krojovaní Ostraváci s chlebem, solí a slivovicí . . a kupa práce na novinkách.

A ustaraná Linda:

„1. žíněnky jsou pro křehké dámy. Jestli se některý pán cítí dámou, můžeme se zkusit domluvit
2. Tady u jídelny je krásný nový čistý záchod, tři kabinky. Bude společnej. Takže pánové: pisoáry nechte, choďte do kabinek a čůrejte v sedě.“

Franta:

„když v sedě, tak chceme žíněnky!“


Jurij po nás chce zpívat jako brus. Brus Wilis. Musíme zachránit celý svět.

„Krásná barva, ale noty jinak . . . to je placené sólo . . ale obráceně placené!“


Na lidovou notečku o spolupráci v hlase:

jednou ty, jednou já, někdo to tam zazpívá
jednou ty, jednou já, někdo to tam dá.


A víte, co je pařinka? Zastření hlasu „dekou“ po propařené noci.


2015_2015-04-24+BCH+Ostrava_IMGP3302.JPG.smallNa koncert jsme jeli tramvají, moc krásná vyjížďka teplým podvečerem mezi brownfieldy. Koncert v Donu Boscovi s Jurijovými učitelkami byl docela s atmoškou, jenom fotky byly zase oficiálně nepoužitelné… to je ale malá starost. Jenom za kupou práce udělané vykoukla kupa práce zbývající na Lipnici. A k tomu smutek, že Vojta se s tím s námi rozloučil…

Pozvánka na ostravský koncert

plakat-ostrava_2015_mailBohemiachor volá severomoravany! Nenechte si ujít výjimečnou příležitost a přijďte si nás poslechnout 25. dubna v 19 hodin do kostela sv. Josefa v Moravské Ostravě! V těchto končinách se nevynatrefujeme příliš často, proto neváhejte a přijďte, slibujeme, uděláme vše pro to, abyste nelitovali.

Ve společném programu s Pěveckým sdružením ostravských učitelek najdete něco starého, něco lidového, něco irského, něco severského – prostě pro každého něco.

Andělům na mé cestě: Koncert k poctě Jana Hanuše

Andelum_na_me_cesteRok české hudby už je za námi, ale ani rok právě otevřený nebude chudý na krásné příležitosti připomenout si významné osobnosti české hudby. V případě skladatele Jana Hanuše pak jde o příležitost hned dvojí: v červenci 2014 uplynulo 10 let od jeho smrti, v květnu 2015 si připomeneme rovných 100 let od jeho narození.

Zhruba uprostřed těchto dvou výročí, 17. ledna 2015, proběhl koncert k poctě Hanušovy sborové hudby i celoživotního odkazu. V podání pěveckých sborů Bohemiachor a Piccolo coro, orchestru Piccola orchestra a vokální skupiny Oktet zazněly v první řadě sborová díla Jana Hanuše pocházející z různých období jeho dlouhé skladatelské kariéry. Druhou linii programu tvořily skladby inspirované či přímo sepsané Hanušovými „anděly“, osobnostmi, které měli na Jana Hanuše hluboký a trvalý vliv: Sv. Františkem z Assisi, Williamem Shakespearem a Antonínem Dvořákem.

Koncert se konal v sobotu 17. ledna v bazilice sv. Markéty v Břevnově, v prostoru, který je s životní cestou Jana Hanuše úzce spjat.

Pecka: čtyřsetpadesátiletý Harant!

To je Pecka, králi!

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic slavil 450. narozeniny, stejně jako William Shakespeare, a naše pění v místním kostelíčku se stalo součástí této veselice.

Jinak bylo letní soustředění 2014 na Pecce běžné, všední až nudné: Ivan zase přijel v ručně postaveném Kaipanu, ke kterému podal zasvěcený výklad, obohacený líčením cesty do Británie, Lea měla potíže s ubytováním svého králíčka v nejlepším peckovském hotelu, Kámoška měl prst v dlaze po úrazu beranem, Liduška měla seklá záda, ale nebrala prášky na bolest, protože by nemohla pít víno. Hotel Roubal, kam se chodí na některá jídla, je tak malý, že stejná osoba dělá hoteliéra, kuchaře i maskota podniku, velmi podobného Hurvínkovi. Chlapci vynalezli novou hru: kombinaci volejbalu, badmintonu a ping pongu, takzvaný volejbedpong. Bed například pochází ze slova bed, protože dopad míčku na postel je aut (Matěj tvrdí, že on hrál pinglejbal). Na soustředění bylo množství dětí, za poslední řadou sopránů byla roztažena velká deka na způsob jeslí pro kojence (ani jeden ha… ehm… dítko se nejmenuje Kryštof!). Kuba neslavil, ale připomínal si své kulatiny soudkem svijan, Ferin hrál při nácviku Cormundum navzdory zraněnému prostředníku, proto byl nazýván Devítiprstým Ferinem, Evička mi četla přes rameno. A Vojta taky. Zrovna teď.

Vítek sršel energií, Šárka, Ivan a Standa pořádali klání v hlasitém spánku. Helena si přivezla zraněný kotník, kvůli kterému se nezúčastnila výletu do Krkonoš a pak absolvovala dvacetikilometrovou procházku přímo v okolí Pecky. Lufka vařila vegetariánskou stravu, kterou si přihlášení strávníci pochvalovali. Malá Alice vedla se skvělými výsledky vyjednávací válku s půlkou městyse, zejména s paní ředitelkou. Těsnou prohru utrpěla jen v boji o wifi, kterou nám nedali, aby se jim neošoupala. Stravování ve dvou hospodách a ve školní jídelně pro větší pestrost byl výkon těžko dohonitelný.

Přečtěte si celý článek Pecka: čtyřsetpadesátiletý Harant!

Pachatel se vrací na místo činu

obec-peckaLetošní letní soustředění se po roce opět vrací do (pod)Krkonoš(í), tentokrát se na pět dnů usídlíme v malebné Pecce. Čeká nás studium moldavských, rumunských a ruských sborových skladeb a samozřejmě také příprava na lednový koncert z díla Jana Hanuše. Koncerty budou dva, oba v sobotu 9. srpna – první ve 14 hodin v Dolní Kalné a druhý v 19 hodin v Pecce. Budete-li mít cestu kolem, budete vítáni!