Leden 2018 v Praze

Blíže nespecifikovaný počet dní před pražským soustředěním (nechci riskovat Vítkovo výstražně zvednuté obočí) pokládám před sebe noty. 145 STRAN!!! Uf, to je pěkná nálož. A to do toho nepočítám Lux aurumque a hebrejské, které umím zpaměti.
Je pravda, že novou skladbou je pouze Bridge over troubled water v aranžmá Jarouška Šindlera. A navíc tento kousek bude Jarda i sám dirigovat. Ale i tak nás čeká pracovně hodně náročné soustředění.
Těsně před začátkem se začaly množit špatné zprávy. Už během podzimu se s Bohemáčem rozloučila dvojnásobná maminka Adélka (Tlachačová). Poté Lufka a Kámoška, který nastupuje na „otcovskou“ dovolenou. Už to samo o sobě by stačilo, ale maily chodily dál. Končí Zenklovi ze severu – Jirka s Jitkou, Ivetka (Povolná) a skoro zakládající Hanka Knechtlová. Budou nám chybět…

Poslední mail přišel od Vítka těsně před odjezdem – Jaroušek je nemocný, jeho dirigentská BCH premiéra se odkládá. To nám to pěkně začíná…
U brány školy mě vítá Anička a přichází výzva ještě větší, než je 145 stran not – zacouvat s autem do dvora a nepoškodit při tom ani své ani auta ostatních zpěváků…I druhou výzvu jsem zdolala, vypadá to na pěkně dobrodružné soustředění!
Po přivítání s prvními nedočkavci se vydáváme naladit hlasivky do blízké restaurace. A přichází třetí výzva – projít kolem paní vrátné. Mise se zcela nezdařila, dostáváme pěkně vynadáno a litujeme ty, kteří přijdou po nás – protože ty paní vrátná, dle svých slov, nechá stát venku, až do půl osmé.
Dobře naladěni se vracíme na zkoušku a čeká nás další překvapení. Vítek nám poněkud „zarostl“ a jeho delší vlasy odpoutávají naši pozornost většinu večera (alespoň dámské části sboru). Po té, co si Vítek během hodiny po třicáté prohrábl vlasy (jako filmová hvězda z filmů pro dospělé), přestávám to počítat. Zkouška je klasicky oťukávací, zahřívací a mírně kecací. Nevýhodou pražských soustředění je, že se polovina lidí po zkoušce vrací na noc domů do svých postelí, takže se moc nepaří.
Zbytek lidí se rozdělil do malých skupinek, rozebíralo se všechno možné (soustředění se konalo mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb).
Středem zájmu se stal Matěj a záhadný sáček, z kterého ochotně krmil své okolí (především tu hezčí polovinu sboru) viz obrázek 1
Candies – pamlsek pro koně, psy a jejich lidi. Pochválí, potěší, usnadní výchovu a výcvik, zlepší vztahy.
Otázkou je, zda chce Matěj své kolegy vychovávat, vycvičit nebo si jen chtěl zlepšit vztahy. Já jsem neměla odvahu to ochutnat, zůstávám nevycvičená a bez vztahu s Matějem 🙂
O půlnoci se s námi rozloučila Zuzka Adorján. V březnu čeká holčičku, budeme doufat, že se i pak vrátí za námi zpátky.

K snídani byl úžasný koláč (bohužel netuším, kdo ho pekl). Najednou přede mnou stojí Vojtíšek Fejt, zvaný Fejtě nebo Fejťátko. Ruce v bok, hlavu na stranu, úsměv od ucha k uchu a začne na mě mrkat. Můžu mít ještě hezčí ráno?:) Pro vysvětlení – Kámošku platonicky milujeme skoro všechny a jsme vděčné, že nám to Terezka toleruje.:-) Ale Vojta si nás omotal kolem prstu úplně všechny a bude to láska na celý život!
Dopoledne proběhlo v poklidu. Po obědě jsme v Bille ocenili nové posily sboru – jmenovitě Lídu Šindlerovou, protože jediná vlastní Billakartu a ušetřila nám spoustu peněz za víno na večerní posezení.
Odpoledne vložil Vítek svůj osud do našich rukou. Jíťa ho učesala a my jsme měli hlasovat, zda se nám to líbí nebo ne. Hlasovali jsme ve dvou kategoriích – „Jelito, sundej to“ a „Jseš kanón“. Výsledek vidíte na obrázku 2 a opět se ukázalo, že Bohemiachor je sbor nejen zvláštní, ale také velmi kreativní. V březnu uvidíme, zda si Vítek vzal naše fundované rady k srdci 🙂
Náš oblíbený dirigent Jurij Galatenko měl zrovna narozeniny a tak jsme mu chtěli popřát. Kámoška složil text – viz obrázek 3- na nápěv refrénu Bridge over … Přání jsme mu zazpívali do telefonu, dámy připojily i vzdušné políbení a z telefonu se ozvalo : „Aha, to bylo Es Dur“. I tak se dá projevit radost! Ale ne, Jurij byl samozřejmě dojatý.
Večer se konečně vytáhly nástroje, ale unavená společnost se brzy rozutekla do svých domovů nebo do tělocvičny. Středem pozornosti zbylé hrstky zpěváků se opět stal Matěj. V 1:41 se pokusil vytvořit rekord v počtu vložených předmětů do úst – viz obrázek 4. Ve 2 :12 už společně s Lídou (malou? mladší?) a Markétkou stojí na hlavě – viz obrázek 5.
Ve dvě ráno se k nám přidal Vojta Roupa, který hrál nedaleko na plese – viz obrázek 6. Zazpíval si s námi pár posledních písniček a já jsem po mnoha letech odcházela s posledními vytrvalci

Nedělní předkoncertní rozezpívání se Vítek snažil inovovat texty, např.:
Vítek má moc pěknej culík nebo Vítek má vodpornej culík – dle našich preferencí
Zvláštní sbor je Bohemiachor
Dnešní koncert bude monstrózní, dnešní koncert bude glukózní…

Také Jiřík se snažil na poslední chvíli motivovat mužskou část sboru v Calamitatis : „Jedete sice bezpečně, ale máte úplně jinou amplitudu“.
Po zkoušce jsme poděkovali Aničce za soustředění (Tomáš opět nezklamal a nachytal krásnou kytici), rychle jsme do sebe hodili pizzu a vyrazili do kostela svatého Klimenta.
Koncert si nedovolím soudit, repertoár byl opravdu těžký a ještě dva dny mě bolela pravá ruka (ono 145 stran not má svou váhu), ale početné pražské obecenstvo, plné známých tváří (Lucie Freiberg, Standova Martinka, Maruška Žárská, Vojta, Tonda a další) se tvářilo spokojeně. Standa bohužel během noci přišel o hlas, takže s vypětím sil zazpíval sólo a zbytek koncertu na nás koukal z hlediště. Tímto se s námi taky rozloučil, ale věřím, že se mu po roční dovolené zasteskne a vrátí se.
Perličkou tohoto koncertu bylo oktetové sólo v Bridgi zpívané šesti lidmi.
Po koncertě jsme tradičně broukli dvě písničky před kostelem, pár objetí, políbení a sejdeme se v březnu v Litoměřicích. Bez mnoha z nás, ale snad s novými posilami, s Jožkou Surovíkem a zdravým Jarouškem.

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>