Letní soustředění BCH v Dolní Kalné (srpen 2018)

Úterý 7.8.

Na letošní letní soustředění přijíždím s Honzou (poprvé) a pozdě (jako obvykle), kvůli v jednom směru uzavřené silnici kousek před Kalnou. Tři minuty (přísahám, že to víc nebylo!) po začátku večerní zkoušky míjíme ceduli Dolní Kalná a já křičím na řidiče, že to tady znám a budu ho navigovat, takže už v osm parkujeme u sokolovny.

Příjet do Kalné je skoro jako přijet domů. Poprvé tu byl Bohemáč před jedenácti lety a následky toho památného soustředění (v podobě mě) cloumají našim sborem až do dnešních dnů.

První zkouška je oťukávací, zpíváme ty části Rachmaninova, co nedají moc práce a nevystresují, rychle a hladce je za námi a není třeba dále prodlévat s první pařbou. Rodí se slibný vnitrotenoří konflikt o sólo, bude ho zpívat Tomík nebo Stojánek (ten znatelně chraplá)? Ještě než zapijem všechna naše setkání, dostáváme instrukce o chodu kuchyně. Každé jídlo vydává předem dobrovolně se zaregistrovavší služba. A každé šichtě vládne Kámoška tvrdou rukou. Tvrdou(!!!!). Rukou.

Jo a víte, jak se řekne latinsky dlask tlustozobý? Coccothraustes Coccothraustes.

Středa 8.8.

Zpěvák: “Já se omlouvám, já jsem v prdeli”

Kryštof: “Ano”

Kombinací rozjezdové ornitologicky laděné pařby a zákeřné choroby byla otázka tenorového sóla vyřešena rychleji, než stihl Ferin začít uzavírat sázky, Stojánek přišel od včerejška o hlas úplně a sólistou se tak stal kontumačně Tomík.

Osazenstvo sokolovny sužuje horko, ačkoli uvnitř je to výrazně lepší, než venku (Zřejmě za účelem chlazení nainstaloval Vítek vedle piána větrák, který rozčiloval ty, na které nefoukal, tím, že na ně nefoukal, a ty, na který foukal zase tím, že na ně foukal). Především sbormistry vysoké teploty velmi zatěžují – Kryštof se utírá zcela nepašerácky každou chvilku do ručníčku. Relativně chladný stín sálu přilákal koťata od sousedů nad jejichž roztomilými kousky začaly měknout I tvrdé basy. Zpíváme už i méně ozpívané kousky a je potřeba říct, že příprava bohužel není stoprocentní (hlavně od tenorů, co si budem povídat).

Poobědové volno je pochopitelně potřeba využít k ochlazování, a proto velká část sboru vyráží okupovat místní koupaliště. Tomáš Šobr přivezl volejbalový míč a tak odpoledne příjemně utíká nejen za zvuků chlemtaného piva, připalující se kůže a nárazů Jirkova kostnatého těla o hladinu bazénu (hojně doprovázených dnes už legendárním hurónským výkřikem „Čemodáááááán“), ale i dutého dunění smečí, vejškrabů, nahrávek, bagrů a hlav o písek. Jo a ztratil se mi míč se Spidermanem.

Naší budoucí světovou premiéru, Šulamitku, po prvním provedení většina lidí nesnáší, někteří jedinci si při jmenování této skladby ostentativně ťukají prsty na čelo, případně si strkají prsty do uší nebo do krku. Soprány byly upozorněny na to, že, ač byl Šalamoun jistě velmi sofistikovaný člověk s rovnocenným zájmem o všechny části těla své drahé tanačnice, s největší pravděpodobností opravdu nesložil jednu sloku jenom kvůli jejím dvěma prstům.

Na závěr je třeba ještě podotknout:

Slovo:
rudiment

Význam:
• pozůstatek, přežitek, zbytek
• zakrnělý, nevyvinutý orgán
• základ, začátek

Čtvrtek 9.8.

Vítek: „Jenom si osahejte ty tóny ušima!“

Většinu pěveckého programu zase zabral Rachmaninov, ještě pořád to vypadá jako že jsme si možná ukousli větší sousto, než by bylo zdrávo, jediná jistota, která nás uklidňuje, je, že víme, že do kostela v Kalné se nás vejde víc než publika, takže se kdyžtak probijeme ven, kdyby to neklaplo. Vítek se nenechává zahanbit Kryštofem a přebírá jeho sarkastický způsob vedení zkoušek, každou chvíli se při nácviku Stars sugestivně ptá altů, jestli mají pocit, že jsou na správném tónu. Odbory hlídají, aby zkoušky končily včas a byly dostatečně dlouhé. Všechny to překvapuje, protože nikdo dosud nevěděl, že máme odbory.

Šulamitka si začíná získávat pomalu ale jistě přízeň mužského sboru, dámské osazení nicméně nadále zůstává výrazně rezervovanější.

Při dnešní návštěvě koupálka se ke sportující skupince na několik her připojuje i Vítek, Věrka (kterou Ferin tak vytrvale fotil, když se opalovala, až začala mít pocit, že po ní něco chceme, a tak se přišla zeptat, jestli se může aspoň připojit ke hře) a Bára. Ukázalo se, že to všichni uměli líp než my, co jsme hráli před tím, a tak jsme je pak zase vyhnali. Jirka Mátl zachráňuje Tomášův míč odvážnou výpravou do zarostlého potoka. Jeho nervová soustava je zřejmě už docela deaktivovaná neustálým otřískáváním o hladinu vody, protože při tom pochoduje v plavkách po krk v kopřivách a nevydá ani hlásku. Našel jsem míč se Spidermanem. Po úderu hlavou o zem mi cinká v levém uchu.

Na večerní zkoušku přijíždí Jaroušek, aby nám odmával jeden Bridge a taky s námi popařil. To se daří (i za pomoci nové adeptky – teď už členky – Báry, která válí na piáno) velmi vydatně, dokud se neukáže Vítek, aby nám oznámil, že ta nosní flétna je tak hodně slyšet, že nejen nikdo v celé sokolovně nespí, ale hrozí, že si jí hasiči z Dolní i Horní Kalné spletou se sirénou a vyjedou zasahovat. Slibujeme, že už jdeme spát a když přijde Vítek po hodině a půl podruhý, jdeme spát.

Pátek 10.8.

Lenka: „Alt úplně nerozlišuje A a B…“

Kryštof (na chvíli se zamyslí s pohledem upřeným do not): „Hm… nota B je o trochu výš, než nota A!“

Kryštof (v 18:28): „Vypadá to dobře! Vypadá to nadějně, jsem spokojený!“

Přípravy na concert jsou v plném proudu a ve všech se začíná rodit pocit, že to nebude úplně špatný. Především asi proto, že se vyjasnilo, že ty těžší části Rachmaninova na koncertě nebudou. Bas vytrvale pracuje na svém pašeráckém zvuku. Kromě toho se taky snaží zpívat moudře. Ukázalo se, že odbory jsou Vítek.

Protože sluníčko zmizlo a nahradil ho déšť, trávíme pauzu tentokrát v sokolovně, což je docela příjemné I vzhledem k včerejší pařbě s Jarouškem. Stojánek, který den před tím odjel léčit svůj hlas v naději, že se mu ho podaří do soboty resuscitovat, se vracíl s nepořízenou, ale za to s foťákem, a tak aspoň dokumentuje. Po facce od Kámošky za hlavovou inflitraci jeho pracovního prostoru při vydávání večeře mi cinká v pravém uchu.

Šulamitka vytrvale stoupá v hitparádě oblíbenosti, tenory už se u ní řehní a několik děvčat, která si přála zůstat v anonymitě, se k ní vyjádřilo kladně.

Dneska se moc nepaří, protože se všichni šetříme na zítřek.

Sobota 11.8.

Basy už se pašerácky plíží i na záchod, ale hlavně na balkon nad hlavním sálem sokolovny, kde tajně vznikají nástěnky, kterými budou obdarování Ferin s Kobrou, oslava jejichž padesátých narozenin slibuje být zlatým vrcholem pařícího programu tohoto soustředění.

Při dolaďování repertoáru na koncert byla v rámci zachování dobrého dojmu z Bohemáče v místních obyvatelích vynechána dobrá polovina Rachmaninova a vzniklé mezery byly zaplněny stálým repertoárem i novými kousky, mimo jiné ryze dámskou mírně taneční skladbou. Aby to nebyl úplný propadák, jednohlasně je odsouhlaseno přidělení tanečního sóla některému z ostřílenějších zkoušených barytonů, pro které není expozice před celým sborem žádnou novinkou – co není barytonovi sděleno je fakt, že byl vybrán především pro svojí podobnost s rachitickým starcem nad hrobem, kdyby to baryton věděl, tak by se vám na to sólo vykašlal, děkuju pěkně.

Z basové sekce se při každé zkušební pauze nebo jen odmlce ozývá podvratné skandování: „Šu-la-mi-tka!“

Protože počasí se zase uletnilo, stíháme před koncertem ještě trochu volejbalu a pak už je nejvyšší čas se vyfiknout a vyrazit do kostela. Ačkoli zvuková zkouška zanechává sbormistry i některé ze zpěváků (který na rozdíl od altu dokážou rozlišit A od B) mírně v rozpacích, koncert se podle nadšených reakcí publika podařil a nic nebránilo tomu, abychom se oddali bezuzdnému veselí.

Oslava narozenin našich tvrdých basů je velkolepá, na programu je především, kromě hostiny, monumentální souboj mezi oslavenci v pěti disciplínách, a to: v rekonstrukci oslavné písně zkomponované organizačním výborem, v koštování piva (při kteréžto disciplíně se významně vyznamenali Smrčkovi), v kompozici pobuřujících popěvků ze života kantora (kterou Ferinův tým vůbec nepochopil a psal nějaký játra, hanba jim), identifikaci spoluzpěváků (což může znít poněkud jednoduše, nicméně oběma pánům už v jejich věku paměť ani oči tolik neslouží a navíc jim to všichni komplikovali tím, že scházeli velmi pomalu po schodech, takže je bylo potřeba rozeznat odspodu. Nemluvě o tom, že většina účinkujících se zamaskovala rafinovanými převleky maskujících jejich skutečnou identitu i pohlaví) a holení „dobrovolníků“ velkou dřevěnou břitvou. Nakonec jsou odměnění oba (!!! Ačkoli rozhodně, definitivně a nade vší pochybnost zvítězil Kobrův tým!) oslavenci objemným darem, ze kterého se klube velice inspirativní marcipánový exkrement („Když sežereš hovno, nevysereš marcipán“), a ještě objemnějším dortem. Aby toho nebylo málo, padají do toho padat hvězdy a všichni bychom byli šťastní, spokojení a opilí, kdybychom se před půlnocí nemuseli rozloučit s Kryštofem, a tak zůstáváme jen opilí a plačící a utěšujeme se tím, že se s ním zase brzy, v říjnu, uvidíme.

Neděle 12.8.

Z pochopitelných důvodů je poslední ranní zkouška velmi tichá, bolestivá a dojemná. Vítek nás sice ještě chvíli dráždí jednoduchým spirituálem, který jsme měli zakázáno studovat dopředu, ale nakonec zůstávají zdi Jericha víceméně bez porušení stát a my se rozjíždíme z Kalné domů s příjemným pocitem dobře odvedené práce a ještě příjemnějším vědomím, že se sem určitě znova rádi vrátíme.

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>