Letní soustředění BCH v Dolní Kalné (srpen 2018)

Úterý 7.8.

Na letošní letní soustředění přijíždím s Honzou (poprvé) a pozdě (jako obvykle), kvůli v jednom směru uzavřené silnici kousek před Kalnou. Tři minuty (přísahám, že to víc nebylo!) po začátku večerní zkoušky míjíme ceduli Dolní Kalná a já křičím na řidiče, že to tady znám a budu ho navigovat, takže už v osm parkujeme u sokolovny.

Příjet do Kalné je skoro jako přijet domů. Poprvé tu byl Bohemáč před jedenácti lety a následky toho památného soustředění (v podobě mě) cloumají našim sborem až do dnešních dnů.

První zkouška je oťukávací, zpíváme ty části Rachmaninova, co nedají moc práce a nevystresují, rychle a hladce je za námi a není třeba dále prodlévat s první pařbou. Rodí se slibný vnitrotenoří konflikt o sólo, bude ho zpívat Tomík nebo Stojánek (ten znatelně chraplá)? Ještě než zapijem všechna naše setkání, dostáváme instrukce o chodu kuchyně. Každé jídlo vydává předem dobrovolně se zaregistrovavší služba. A každé šichtě vládne Kámoška tvrdou rukou. Tvrdou(!!!!). Rukou.

Jo a víte, jak se řekne latinsky dlask tlustozobý? Coccothraustes Coccothraustes.

Přečtěte si celý článek Letní soustředění BCH v Dolní Kalné (srpen 2018)

Leden 2018 v Praze

Blíže nespecifikovaný počet dní před pražským soustředěním (nechci riskovat Vítkovo výstražně zvednuté obočí) pokládám před sebe noty. 145 STRAN!!! Uf, to je pěkná nálož. A to do toho nepočítám Lux aurumque a hebrejské, které umím zpaměti.
Je pravda, že novou skladbou je pouze Bridge over troubled water v aranžmá Jarouška Šindlera. A navíc tento kousek bude Jarda i sám dirigovat. Ale i tak nás čeká pracovně hodně náročné soustředění.
Těsně před začátkem se začaly množit špatné zprávy. Už během podzimu se s Bohemáčem rozloučila dvojnásobná maminka Adélka (Tlachačová). Poté Lufka a Kámoška, který nastupuje na „otcovskou“ dovolenou. Už to samo o sobě by stačilo, ale maily chodily dál. Končí Zenklovi ze severu – Jirka s Jitkou, Ivetka (Povolná) a skoro zakládající Hanka Knechtlová. Budou nám chybět…

Přečtěte si celý článek Leden 2018 v Praze

Barokní Brnění (říjen 2017)

Soustředění Bohemiachoru v Brně, 20.-22. říjen 2017

„Ahoj, Stando!“

„Ahoj, kdo mi to volá?“

„Tady Tereza Válková. Stando, mám pro tebe malou jobovku!“

To byl začátek hovoru, který někde na Českomoravské vrchovině vedl Standa pomocí hands–free telefonu auta, kterým Jirku Mátla a mě vezl na soustředění do Brna.

Z následujícího dialogu vyplynulo, že Roman Válek na naše soustředění nepřijede, protože onemocněl. A údajně to není jen rýmička, ale téměř čtyřicítková teplota.

Docela jsem znejistěl, protože jsem se na Romana a jeho vedení zkoušek i koncertu těšil – sice někdy drsný, ale účinný způsob. Jakápak asi bude Tereza?

Ze Standových klidných reakcí jsem ale vytušil, že není nutné se zas až tolik obávat. A jak se ukázalo, opravdu nebylo.

Doma jsme se měli naučit několik barokních věcí –  pět skladeb z cyklu Heinricha Schütze „Geistliche Chormusik“ (Opus 11), „Ave Verum Corpus“ Williama Byrda a „Hear My Prayer“ Henryho Purcella. Poslední jmenovanou a jednu ze Schützových skladeb jsme nakonec nezkoušeli.

Přečtěte si celý článek Barokní Brnění (říjen 2017)

Květnová Kadaň

 

Inu… Kadaň… to je docela z ruky, co? To si takhle jedete…

Pomalu vylézáme z kouřícího se Alicina auta pár kilometrů za domácími vraty – Alice, já, Ferin – a do Kadaně daleko… zatím co Alice vede hovor se servismenem z Hondy, my s Ferinem také vytahujeme své mobily. Chystáme se volat o záchranu sopranistku Hanku P. – jede prý sama z Liberce (ale kudy? a kdy? třeba se těch pár desítek km pro nás vrátí…). Stojíme na vršku u lesa, nikde nikdo…najednou se přiřítí auto, prudce u nás zabrzdí a z něj vyskočí Hanka! Jedním pohledem zmapuje situaci a houkne směrem k nám: „Tak co, přeházíme tašky a jedem, ne?“ Já jen tiše hlesnu: „My jsme ti ale ještě ani nevolali, tak jak jsi mohla vědět?“ „Prosím tě, takových let zpíváš po kostelech, tak čemu se divíš?“ usmála se Hana. (Lída)

… míjíte trochu strašidelnou elektrárnu, prohlížíte si tu zvláštně krásnou umělou krajinu a najednou jste v malebném městečku s gymplem, na jehož vratech je cedulka BCH. Minete ho, protože ta cedulka je vidět až poté, co se na kruhovém objezdu otočíte a přijedete z opačného směru. Ubytování a zkoušení ve škole bylo perfektně zařízeno, napsala Krize, kterou nadchl sud, připravený přímo před zkušebnou.  Jenže pivo došlo už první večer! (Jitka H.)

Budova je to krásná, ale trochu škodolibá.

Přečtěte si celý článek Květnová Kadaň

Pěnčín, březen 2017

(mohlo by mít podtitul „skoro jako v Huntířově….“ nebo „plné výhod“)

A jaké že bylo?

Retro – Kulturní dům, kde jsme ubytováni, naprosto odpovídá tomuto pojmu (nezkažená ukázka velkolepé architektury 70-80.let – obří prostory s patřičnou výzdobou), navíc v pátek večer, když všichni postupně dojíždíme, ve vchodu do budovy narážíme na místňáky, kteří se hrnou na zábavu pořádanou v RETRO stylu – mnozí z nich v parádním retro oblečku a taky retro věku;
Retro je i menu v restauraci (kde vybíráme smažák) a víc než retro je svátečně čepovaná a hořká „450-tka“ (retro pivo z roku 1567).

Přečtěte si celý článek Pěnčín, březen 2017