Archiv příspěvků

Lednové soustředění 2020 se jako obvykle konalo v Praze, pokud jsme v lednu v Praze, tak jsme obvykle zásluhou Lenky Bartoníčkové v Jinonicích. Jinonice jsou velmi různorodé, vlastně až díky Bohemáči jsem zjistila, že se v jejich části dochovala i původní obec Jinonice. Toto místo má obrovské kouzlo nejen díky tomu, že tady bydlí Lenka Bartoníčková. Docela dochovaná původní zástavba vesnických  domků se zdobenou fasádou, posazených v kopci, rybník na návsi, románský kostelíček na hřbitově obklopeném poli, no prostě to celé působí tak trochu jako skanzen a my se sem rádi vracíme.

Poloha: Překrásný palác při Palachově plácku. Popis průběhu představení: Předsazené plakáty Palacha plus přátel. Přímý přenos přes Proglas! Pro Pána! Plná prostora, přišli potentáti…. Potemělo, Plné příšeří, Přisvětlena pouze pravidelně pokynující paže pohlavára Podle pokynů počínáme pěti Potmě! (pomóc), pouze před průčelním plakátem Palacha poblikávají Polárky party pedagogických pěvců Při pění přihrávají přítelkyně* přesné půltóny Pějeme po paměti Pak pauza Potlesk Přes přísálí prcháme pod pódium Po potlesku přisvětlili pro projevy pedagogických představitelů Pak pěje parta pěvců Pragensis Pak part Pedagocické party pěvců – píseň pro Palacha psaná pro prvoroční připomínku, přesto premiéra. Posléze putujeme po pódiu, připojujeme party. Plný…

Úterý 7.8. Na letošní letní soustředění přijíždím s Honzou (poprvé) a pozdě (jako obvykle), kvůli v jednom směru uzavřené silnici kousek před Kalnou. Tři minuty (přísahám, že to víc nebylo!) po začátku večerní zkoušky míjíme ceduli Dolní Kalná a já křičím na řidiče, že to tady znám a budu ho navigovat, takže už v osm parkujeme u sokolovny. Příjet do Kalné je skoro jako přijet domů. Poprvé tu byl Bohemáč před jedenácti lety a následky toho památného soustředění (v podobě mě) cloumají našim sborem až do dnešních dnů. První zkouška je oťukávací, zpíváme ty části Rachmaninova, co nedají moc práce a nevystresují, rychle a hladce je za námi a není třeba dále…

Blíže nespecifikovaný počet dní před pražským soustředěním (nechci riskovat Vítkovo výstražně zvednuté obočí) pokládám před sebe noty. 145 STRAN!!! Uf, to je pěkná nálož. A to do toho nepočítám Lux aurumque a hebrejské, které umím zpaměti. Je pravda, že novou skladbou je pouze Bridge over troubled water v aranžmá Jarouška Šindlera. A navíc tento kousek bude Jarda i sám dirigovat. Ale i tak nás čeká pracovně hodně náročné soustředění. Těsně před začátkem se začaly množit špatné zprávy. Už během podzimu se s Bohemáčem rozloučila dvojnásobná maminka Adélka (Tlachačová). Poté Lufka a Kámoška, který nastupuje na „otcovskou“ dovolenou. Už to samo o sobě by stačilo, ale maily chodily dál. Končí…

Soustředění Bohemiachoru v Brně, 20.-22. říjen 2017 „Ahoj, Stando!“ „Ahoj, kdo mi to volá?“ „Tady Tereza Válková. Stando, mám pro tebe malou jobovku!“ To byl začátek hovoru, který někde na Českomoravské vrchovině vedl Standa pomocí hands–free telefonu auta, kterým Jirku Mátla a mě vezl na soustředění do Brna. Z následujícího dialogu vyplynulo, že Roman Válek na naše soustředění nepřijede, protože onemocněl. A údajně to není jen rýmička, ale téměř čtyřicítková teplota. Docela jsem znejistěl, protože jsem se na Romana a jeho vedení zkoušek i koncertu těšil – sice někdy drsný, ale účinný způsob. Jakápak asi bude Tereza? Ze Standových klidných reakcí jsem ale vytušil, že není nutné…

  Inu… Kadaň… to je docela z ruky, co? To si takhle jedete… Pomalu vylézáme z kouřícího se Alicina auta pár kilometrů za domácími vraty – Alice, já, Ferin – a do Kadaně daleko… zatím co Alice vede hovor se servismenem z Hondy, my s Ferinem také vytahujeme své mobily. Chystáme se volat o záchranu sopranistku Hanku P. – jede prý sama z Liberce (ale kudy? a kdy? třeba se těch pár desítek km pro nás vrátí…). Stojíme na vršku u lesa, nikde nikdo…najednou se přiřítí auto, prudce u nás zabrzdí a z něj vyskočí Hanka! Jedním pohledem zmapuje situaci a houkne směrem k nám: „Tak co, přeházíme tašky a jedem, ne?“ Já jen tiše hlesnu:…

(mohlo by mít podtitul „skoro jako v Huntířově….“ nebo „plné výhod“) A jaké že bylo? Retro – Kulturní dům, kde jsme ubytováni, naprosto odpovídá tomuto pojmu (nezkažená ukázka velkolepé architektury 70-80.let – obří prostory s patřičnou výzdobou), navíc v pátek večer, když všichni postupně dojíždíme, ve vchodu do budovy narážíme na místňáky, kteří se hrnou na zábavu pořádanou v RETRO stylu – mnozí z nich v parádním retro oblečku a taky retro věku; Retro je i menu v restauraci (kde vybíráme smažák) a víc než retro je svátečně čepovaná a hořká „450-tka“ (retro pivo z roku 1567).

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic slavil 450. narozeniny, stejně jako William Shakespeare, a naše pění v místním kostelíčku se stalo součástí této veselice. Jinak bylo letní soustředění 2014 na Pecce běžné, všední až nudné: Ivan zase přijel v ručně postaveném Kaipanu, ke kterému podal zasvěcený výklad, obohacený líčením cesty do Británie, Lea měla potíže s ubytováním svého králíčka v nejlepším peckovském hotelu, Kámoška měl prst v dlaze po úrazu beranem, Liduška měla seklá záda, ale nebrala prášky na bolest, protože by nemohla pít víno. Hotel Roubal, kam se chodí na některá jídla, je tak malý, že stejná osoba dělá hoteliéra, kuchaře i maskota podniku, velmi podobného Hurvínkovi. Chlapci vynalezli…

Domnívám se, že v prostředí masivního nadužívání všelijakých citací a parafrází se v podvědomí Bohemiachoru uhnízdila zmínka z dějin divadla Járy Cimrmana. Myslím tím tu pasáž, jak zkusili vzít do ansámblu herečku a mělo to za následek vyšší účast na zkouškách, dokonce vznik nových forem zkoušení, například herec-herečka, režisér-herečka, dva režiséři-herečka a její kamarádka atd… Obsazení v ženských hlasech máme odjakživa, ale přesto nám najednou obvyklé začalo být asi málo. Jak si jinak vysvětlit fakt, že letošek zahájil koncert tří sbormistrů, přičemž jeden povedený kousek dirigovali všichni tři sbormistři současně? A to jsme jen mlhavě tušili, že na letním soustředění zavládne jiný než obvyklý (rozumný) model: sbor pod…

Plavba Ploučnicí…po přemnohých průsšvizích (podělaná pneumatika) plavci (Přítelkyně + potomci, Plačka, Plachtový přístřešek plus potomek, Početnice, Petr, Posázavská pěvkyně) přijeli pod Průrvu. Pro podvečer přijel pět Phranta (převzal od pisatele papírek s potrhle poskládanými písmeny pro píseň Please Please Me). Podvečerní phlámování přerušováno pištivými protivnými píchajícími potvůrkami.

Jaké to bylo tentokrát? Jednoduše parádní! Onoho úterý 22. 9. 2009 se opět scházíme poněkud neklidně v Bohnicích. Není nás mnoho, ještě na poslední chvíli se některé omlouvají a ani Libor ještě neví, jestli pojede. Říká se po nás potopa, ale my jsme sbor zvláštní, takže před námi požár! (Těsně před naším příjezdem, tři domy nad divadlem, některý z klientů zkoušel hořlavost vybavení pokoje.) Tentokrát nás vítá Danuška, která dostatečně výhružně popisuje podmínky použití místního kávovaru a kupuje jízdenky na cestu do kostela téměř celému sboru. Lea si zazpívá jen na úvodní zkoušce a se zánětem hlasivek nám na cestách dělá po většinu času pouze tichý doprovod.…

Předsoustředění Bylo delší než soustředění, na programu byly dva krkonošské vejšlapy a přijeli si s námi i dva bývalí členové, Vláďa Papež (teprve teď vím, jaký je to dlouhán) na první túru a Franta Bialek na druhou. Obě byly příjemné, i když mě příšerně tlačila bota. Jirka Zenkl přijel i s rodinou a vydatně fotil, takže budeme moci vzpomínat i po létech. Bohužel na samotném soustředění chyběl, jejich pes měl zdravotní potíže, bližší informace neznám. Také byl i Kuba a Terezka, naše známá přerostlá plačka.*

Poslyšte povídání o plavbě počátkem prázdnin. Plán a přípravu provedl Písmákův potomek, přesto přítomnost překazil problém, který připoutal původně podještědské pěvce k příbytku. Pořadatel prý plakal. Předpověď počasí plus povodeň připravily i přerostlou plačku o parťačku, přehodnotila plán a v předvečer pustila partu po proudu. Posádky proto poskládal Přítelkyně: prvorozený Přítelkynin potomek plus počtářka peněz, populární Přítelkynin potomek plus počtářčina princezna, Plachtový přístřešek s plačkou a pískletem. Přítelkyně plul pouze s potravinami a pochytávačem průsaku (pilně používaného…).